Perlička kropenatá patří mezi méně často chovanou drůbež. Pokud jste o ní ještě neslyšeli, možná vás její mimořádné vlastnosti či exotický vzhled natolik okouzlí, že si několik perliček pořídíte.
Jsou sice trochu plaché, ale jsou výborné pomocnice v zahradě, nic nerozhrabávají a navíc dokážou zastat i funkci hlídacího psa. Zkrátka ideální drůbež. Přesto není vhodná úplně pro každého…
Perlička je velká přibližně 53-63 cm a váží cca 2 kg, samice i více. Je pro ni typická holá hlava s přilbou a tmavé peří, kterým prostupuje bílé vlnkování připomínající malé perličky. Odtud tedy pochází její český název. I přes nízký stupeň domestikace této stále poměrně divoké drůbeže bylo vyšlechtěno několik barevných rázů – od bílé, která má perličky ve světlém peří jen velmi jemně naznačeny, přes několik odstínů modré a fialové až ke žluté. Existují ale i různé strakaté perličky nebo dokonce jednobarevné perličky bez typického perličkování.
Vynikající zdravé maso a vajíčka.
Perličky se chovají především pro své libové maso, které chutí připomíná bažanta. Je bohaté na nenasycené mastné kyseliny a vitamíny a má nízký obsah cholesterolu. Můžete je ale chovat také pro vajíčka. Jedna perlička snese i více než stovku vajíček ročně. Perliččí vajíčka váží cca 40-50 g (jsou tedy jen o něco málo menší než ta slepičí) a jsou krásně kropenatá. Mají vyšší podíl žloutku a díky velmi tvrdé skořápce je můžete skladovat až 11 měsíců.
Perličky nejsou nijak náročné na chov, oproti slepicím jsou pouze více teplomilné. V tomto směru svůj africký původ nezapřou a především malá kuřátka musí být bezpodmínečně v teple. Dospělí jedinci ale zimu zvládnou stejně dobře jako slepice. Jejich velkou předností je ovšem pevné zdraví. Dalo by se říct, že se jedná o jeden z nejzdravějších druhů drůbeže vůbec.
Pomocníci na zahrádkách.
Perličky nehrabou v zahradě, jako je tomu u slepic, proto se nemusíte bát o své záhonky. Zato jsou doslova posedlé sbíráním hmyzu – vyzobou vám všechny nechtěné škůdce na rostlinách! Pokud je např. pustíte mezi řádky brambor, můžete se spolehnout, že mandelinku už nikdy více neuvidíte. Některé perličky si dokážou ulovit dokonce i menší myš. Zkrátka – jakmile se to hýbe, je to jejich. 🙂 Jejich trus je zase vynikajícím hnojivem pro rostliny, takže se jej vyplatí shromažďovat.
Lepší než hlídací pes.
Nebojte se, vaše perličky nikoho nepokoušou. Mají svůj vlastní, jedinečný způsob ostrahy. Protože jsou velmi nedůvěřivé a ostražité, snadno se polekají všeho, na co nejsou zvyklé – a pak se dá celé hejno do křiku. Tento výstražný křik perliček je velmi hlasitý a pronikavý, což ale na druhou stranu dokáže rozčarovat nejednoho souseda. Pokud vám tedy záleží na dobrých sousedských vztazích, na chov perliček raději zapomeňte. Pokud však bydlíte na samotě, perličky vám ohlásí každou návštěvu. Neunikne jim pošťák, dravec na obloze, sousedovic kočka, divoká šelma (liška, kuna) ani hlodavec. Mnozí chovatelé se dokonce shodují na tom, že perličky svým ostrým křikem dokážou spoustu nezvaných hostů zcela zahnat a že v jejich blízkosti se nedrží ani potkani. Něco na tom rozhodně bude… A právě proto vám před pořízením perliček doporučujeme zvážit, jestli pro vás jejich ostražitost nebude v závěru až na obtíž.